Životní události v pouhých pojmech

. Do normálu ?

27. january 2013 at 11:26 | J-Zee

Prej , že do normálu ,
život se vrací,
učité věci příčí se ve vztahu,
ve vztahu vzájemném se ztrácí.
Tobě samé to vyvrací.

Jak,že se vlastně máš,
pohodička,všechno skvělé,
nejspíš chtěla bych tě,i kdybys byl Jidáš,
Jak sarkastické.

V očích tvých,
snad mohla bych,
topiti se dál,
dokud bys ty sám mě neodehnal.

Je fajn být svobodný,
je fajn být volný.
Lepší je k někomu patřit , to sama vím,
ale všechno je vždycky jiné , než o čem sním.

V hlavě tu pohádku,
kde jsem volná jak pták,
neslyšíš jedinou hádku,
vzlétáváš do oblak.

V realitě trhají ti tvá modrá křídla,
vzpíráš se,
sebedůvěra opět prořídla,
(ne)necháš se.

Měla bys čekat,
až rány se zacelí,
začni pro to něco dělat,
dokud to není ztracený.

Je to vlastně jinak,
než se zprvu zdálo,
koukni se na to , kdo ví , jak ,
stejné je toho málo.

O hodně jsem přišla,
s tím moc dělat se nedá,
spíš , co sem našla
štěstí mi zvedá.

Animuj chůzi a ten fejsbuk vypni,
přestaň péct na školu,
svůj mozek zapni.
Nepotřebuješ ani kapku alkoholu,
prostě to riskni.

Co můžeš získat a co zase ztratit,
Otázkou lehkou,
odpověeď můžeš doplnit.

Kašli na ty tvoje náladičky,
místo toho hoď se do pohodičky.

Prý už tam seš,
tomu nevěřím,
nad životem běduješ,
sobě samé si stěžuješ.

Nechceš tím zdržovat lidi okolo,
sama si nestačíš,
potřebuješ někoho , jak byl Apollo.

Projev svůj talent,
ukaž své přednosti,
využij chyby,
řečeno v krátkosti.

Zahoď ten strach!
A otoč ten twist,
kámo , ty na to máš,
jenom se bojíš.

A to bys neměla,
uvědom si,
Kdybys jen věděla,
že sama házíš si klacky pod hohy.


Stačí mít , myšleno nehmotně vlastnit

16. october 2012 at 8:46 | J-Zee
Něco , co Ti dá dostatek radosti,
štěstí , vzpomínek , zážitků , řečeno v krátkosti.
Vlastnit něco,co je penězi nezaplatitelné,
ale když sám budeš chtít,tak i splnitelné.
Né každému se takto poštěstí,
A to je realita,nepleť si to s pověstí!

Mám svoje cheerky,
co víc si přát?
Protože Blue Wings,
nelze nemít rád!






Twistuj

20. september 2012 at 14:00 | J-Zee
pět , šest , sedm , osm
Zpevni tělo , ukaž véčko ,
raz ,dva ,
nezapomeň rovně stát,
tři , a ...
Připaž ruce , vlevo , vpravo
čtyři , pět ...
snaž se,je to znát!

Hej!
Máš šanci,tak..
ještě jeden twist si dej.
Zepevněná buď,
pohyby si počítej.
Věř svým baseům,
Blue wings cheers jsou nej.

Neboj se , Twistuj !



Jsem Fialovookoun a přiletěly prázdniny.

3. july 2012 at 10:18 | J-Zee
Prázdniny jsou blíž,
pozdě se stmívá,
to ovšem víš
voda stopy smývá,
a ty sníš..
že Tě m i l á č e k hlídá.

Realita není zas o tolik horší,
stačí teplá pláž,
když nehřeje Tě ten živí,
však to dobře z n á š .


Čirou náhodou mi zfialověly oči,ale to je již jiný příběh.

Fuck, I'm perfect

12. may 2012 at 13:40 | J-Zee
F U C K

Fucking
It is true -
I'm talking
About me,about you..

We are perfect.
Někdy je lepší brát věci s nadhledem.
Kurva. Když si to uvěomuji.. vlastně - jsem vážně perfektní.
I přesto,že pokazím polovic věcí,kterých se jakýmkoliv způsoběm dotknu.
Víceméňě i přesto jsem perfektní.
Umělec. Co čekat,že?

No vlasně teďka zase melu sračky,jsem sprostá a vulgární.
Ale náladu mám skvělou.
Ostatně,mám strašně nízké sebevědomí,ale jakmile se mi něco vážně povede,
dokáži se pochváit. To ano.
Jen,(jak jsem zijstila)je vážně fajn - až příjemně super,tvářit se jako někdo,kdo to sebevědomí má.
Jednak vám to pomůže to své vlastní sebevědomí na pokraji vyhynutí zvýšit, a jednak Vás to dělá fyzicky silnější..
Můžete být psychicky klidně labilní,ale musíte to umět skrýt.
Nedávno se jedna né přiliš sympatická - spíše silně iritující učitelka zeptala mé spolužačky,zda-li jsou všichni umělci takto pscchicky labilní.
Kamarádka neudržely slzy a já se jí ani nedivím,nejspíš bych to také nezvládla. Jak nejspíš - určitě.
My totiž nejsme labilní. Každý z nás je sice jiný,ale máme svůj svět a ve většině případů si rozumíme. Aneb citliví mladí umělci..

Dávat najevo své slabosti ? absurdní.
Jsem totiž zatraceně perfektní.

Jinak.

10. may 2012 at 16:42 | J-Zee
Netuším,čím to je,
ale mám nějakou zvláštní náladu..
jak jen přijít na tuto záhadu.

Brrrr...
mráz přejel mi po zádech!
nic moc nálada,která potřebuje vylepšit,
hluboký nádech.
Ano,dokážeš tedy potěšit.
A lehký výdech..

Ano,asi takhle to všechno bylo před týdnem.
Promrhaná,přemýšlecí noc.
Ano,myslela jsem na Tebe nocí i dnem,
už myslela jsem,že všemu je konec.

Pokračujem,jinak,líp. Lásko.

Schováno před Tvýma očima.

8. may 2012 at 20:48 | J-Zee
Lásko!
Ne,nepovím.
Řekne se to krátko,
ale s tímhle Ti nevyhovím.

Chodím se sem občas vypsat,
zanadávat,postěžovat,polichotit,
takže nehodlám Ti tuhle adresu jen tak vysypat.

Neříkám o těhlech pár textech nikomu,
Kromě minima blízkých přátel o tomhle blogu neví nikdo,
takže ani Tobě o tom neřeknu.

Jsem k Tobě upřímná
a to zatraceně dost.
Víš vždycky,vše co Tě zajímá,
veškerý smutek i radost.

Miláčku.
Jedná moje soukromá věc.
Miluji Tě.

Víčka,tramvaje,přívěsky..

29. april 2012 at 11:49 | J-Zee
Zjišťuju,
jsem to ale úchyl.
Ne,ne.. jen některé věci přehnaně zbožňuju.
Kdo by to byl řekl..

Že Jess si zamiluje víčka od foťáku,
nové tramvaje,
přívěšky na krk,ale i na ruku,
Kam směřují ty koleje?

Koleje cest v mé hlavě,
kam vlastně cesta vede,
co je nejhorší,no právě,
nejvíc miluji Tebe.

Minulost - Součastnost - Budoucnost

28. april 2012 at 23:32 | J-Zee
Minulost | Součastnost | Budoucnost

Tři odlišná.. naprosto odlišná období.
Nejkrásnější zážitky s Tebou,
takové už nikdo,ani kdyby chtěl,nenapodobí!
časy,kdy jsi byl někde se mnou.

Vlastně,pořád spolu jsme,
ale nevidět tě..
To zabíjí mě.

Ale pochop prosím,
že nepřestanu mít tě ráda jen tak pro nic za nic.
Pořád,Tě v srdci,dnem i nocí nosím.

Miluju Tvůj úsměv,
tvůj pohled,
když se mnou mluvíš,
když se směješ,
když něco milého napíšeš.
Miluju Tebe.

Teď jen.. Jak to všechno bude dál?
Snad uvidíme se,co nejdříve.
To,aby se člověk,už dokonce i bál.

Co bylo - je minulostí.
Co je - je součastností.
Co bude - je budoucností,
křehkou budoucností,
která se dá ještě stále pozměnit,
uvidíme,co bude..
Také Tě nechci ztratit.

Strach ze ztráty.

6. april 2012 at 17:32 | J-Zee

Chceš vědět,z čeho mám vlastně největší strach ?
Ze ztráty Tebe..
snad význam měla písmenka,cos kreslil na nebe.

Být jen kamarádi?
Promiň,cítím k Tobě víc,
ještě víc,než,když se mají dva rádi.
Protože,bez Tebe bych nebyla nic.

Věřím Ti,
věřím!

Víc než sama sobě..

Prosím Tě o jedno,
nenech mě příjít o Tebe.
Nechci klesnout nadno,
nechci být bez Tebe.

Kreslení do obláčků

6. april 2012 at 17:22 | J-Zee

Ty můj umělče,
kreslíš do oblak,
pár znaků lehce.

Kéž by to tak navždy bylo..
a štěstí už nás neopustilo.

Jsem z Tebe blázen,
to myslím vážně,
láska je pevnější než nejtvrdší kámen,
pokud o ní pěčuješ honosně a přitom skromě.

Děkuju.

6. april 2012 at 17:16 | J-Zee
Zázrak.

Asi stal se..
Nějakým podivným způsobem,
nedoroozumění vysvětlilo se.

Držet Tě
Objímat Tě
Líbat Tě
N I K D Y nepustit Tě.

Být spolu..
Z toho zjišťuju,
že... Tě vlastně miluju.
Za Tebe - snad bohu,neskutečně děkuju.

Ticho

11. march 2012 at 20:48 | J-Zee
Je ticho,
Ticho v mé mysli.
Nálada na hovno,
prázdno jako na poušti.

Neslyším,nevnímám,
nic.
Ne,já se nepoznávám.

Chladný vzdech,
kočičí mňouknutí..
odrazy na zdech,
zas ticho.. až k zalknutí.


Linka 55 zůstává.

11. march 2012 at 14:00 | J-Zee
Netešila jsem se,
popravdě ani netěším.
Jsme Plzeňáci přece.
Nehodlám si nabíjet další zónu na kartu!

Příjemné překvapení,
když přišla babička..
Nakonec to nebude takové utrpení,
linka 55 zůstává,i moje Plzeňská katička.

Ovšem o stovku/stopadesát dražší,
co na tom,
život bude snažší,
o tu jednu zastávku navíc.

Původně za pětset,
to mě zaskočilo,
třistapedesát !?
... by ještě šlo.

A však jízdí řády se prý "trochu" pozmění,
jsem teda zvědavá..
Kdyby smlouva podepsána byla,
tak by se tahle kravina řešit nemusela.
Hezky být plnohodnotně pod Plzní,
stejně to tak každý bere,
snad i lépe to zní.



Pocit důvěry

24. february 2012 at 22:25 | J-Zee
Pocit ..

Ten skvělý pocit důvěry..
Cítit a hlavně mít,
S ním jen dobré poměry.
Tomuto se říká žít.

Občas přichází nejsistota,
Nejistota,špatné svědomí..
Bolest hluboko,samá temnota.
Že svým psaním otravuji jeho soukromí.

Slunce začne zářit,
v hlavě ,
až když začne psát,
mě,snad ,nějaké jiné.

...

Nechceš si připustit,
to jak si úžasný.
Nechi Tě už opustit,
Vím,že Ti to teď není moc jasný.

Ale ano,je to tak jak myslíš.
Promiň,zamilovala jsem se,
do Tebe,snad to pochopíš.

Stane se..


 
 

Advertisement