Na čem se osud podepsal..

Turné bez konce

26. april 2013 at 9:24 | J-Zee


Ptej se , jak se mám ,
co ráda mám , co mi chybí
a co třeba neznám.

Ptej se , dokud můžeš ,
protože pak s tím už nic nezmůžeš.

Víš , já mám jí,
ty s tím nic neuděláš,
neříkám, kdo co smí,
ale narozdíl od ní,
pro mě nic neznamenáš.

Tohle je turné,
co nikdy neskončí,
to je však rozumné,
jelikož ona - sílu do života mi vnáší.


Líc problémů

25. march 2013 at 17:49 | J-Zee
Z problémů líc,
už zase máš,
tak nadechni se z plných plic.
Neboj se , ty to dáš!
Jinak toho bude ještě víc.

Ber to s nadhledem,
trochu sebevědomí neškodí.
To hledej s optimismem,
jinak to nechodí.

Říkám to proto,
protože vím,
Jak a jakto
bývá to s tím..

Já také říkám a slibuji,
jak osud do svých otěží uchopím,
občas i boduji,
ale ironií , nepochopím.

Tak si to přeber,
jak sám zrovna chceš.
Sebe mi neber,
ty klidně si běž..



Lázně Ostrov u Macochy

20. february 2013 at 9:49 | J-Zee
Zkrácená Verze , psáno při ČJK

Je tomu už docela dávno,přesto jsou mé myšlenky na první návštěvu zcela zřetelné a jasné. Bylo mi tehdy asi 8 let a navštěvovala jsem třetí třídu základní školy. Pamatuji si , že z mého rodného , tehdy ještě spícího , města Plzně vyjel autobus včastných ranních hodinách. směrem na Brno.
Před námi byla dlouhá cesta , která ovšem utekla jako vody díky novým kamarádům a kamarádkám. Všichni jsme milovali zastávky v McDonaldu , kde probíhalo občersvení.
Vždy kolem druhé hodiny po poledni autobus zastavil před nízkou budovou dětské léčebny se Speleotherapií. Byli jsme na místě. Městečko Ostrov u Macochy ležící v údolí mezi vrcholky hor a jeskyněmi se už třáslo radostí. V němž nás vyhlížely nadšené sestřičky a vychovatelky. Právě plzeňský turnus měly nejraději.
Už od první chvíle se mi tam zalíbilo. Pohled z okna našeho čtyřlůžkového pokoje byl nenahraditelný. Krajina pokrytá silnou vrstvou třpytícího se sněhu,dosahující nejméně do výšky pasu byla okouzlující. Jediné místo,kde jsem si kdy připadala jako v pohádce.

Bezmocně absurdní temnota

31. january 2013 at 22:01 | J-Zee
Tak třeba je na konci tunelu světlo.
Nebo také není a tebe to jen nechutně pohlcuje..
do hlubin temna , do nížin temnoty a absolutní bezmoci.

Až se z toho všechno jednou vymotáš ,
bude to chvilku fajn,
ale moc si na to nezvykej,
tahle síla , bude tě chtít zpátky,
znova tě ničit , deptat a nemilosrdně trápit.
Je to absurdní , souhlasím.
Jenže takhle to bude pořád dokola ,
je to něco jako někonečný kruh,
který potká každého a tebe to nevynechá ani náhodou.
Naopak. Budeš se v tom bezmocně topit.
A to je právě to , co ti nakonec dá sílu do života.
Časem se ti z toho věčného stereotypu obcházky zatočí hlava.
Neboj se , ještě několik desítek let ten čas máš.
Všichni jsme se narodili proto, aby jsme měli tu jedinečnou možnost zase odejít.


Přesýpací hodiny

12. january 2013 at 23:21 | J-Zee
Zrnka písku přepadávající pomalu skleněnou zůžinou ve skleničce.
Nepoznám , co bude dál , nevím , co dělat.
Věřejné vyznání , povede k přiznání? Všechno se zdá těžší , než zprvu vypadalo.
Čas se zkracuje. Asi svou vlastní blbostí , třeba nebudu mít nikdy možnost mít ,znát víc,bavit,kamarádit. Prostě kdo chce moc,nemá nic. Nebo spíš , kdo chce něco málo a nedělá proto nic nemá ani to nic. Má prostě a jednoduše hovno.
Ještě k tomu , když máš teď ten ,,dlouhej zástup".
Udělala jsem věc , kterou jsem měla udělat tak před 7 měsíci , epické. Teď může nastat ta nejhorší chvíle.. možná ještě horší než nejhorší. Nebo dokonce Ještě mnohem víc horší než nehorší z nejhorších. Risk je zisk. A Někdy taky ne. Co bude , zbude.
Prý jsem až moc hodná , je fajn když vám lidi nadávají a vyčítají , že jste hodní. Ale asi mají pravdu. Těžko říct , těžkou soudit.
Počej zlato , jednou dopadne poslední zrníčko a ty budeš mít smůlu. Ale pak si nestěžuj , každý Ti říkal , co máš dělat. Jen tobě to bylo zase blbé. Jess probuď se !

Ztrácím se v domění , že mě nalezneš

5. january 2013 at 15:52 | J-Zee
Nevede to moc k přiznání.
Nekonečně dlouhá stuha vyznačující mnohé i nic .
Leda zbytečné očekávání láskyplného vyznání .
Už se poněkud ztrácím , ztrácím se v tobě i sama v sobě .
Cítím , že tohle do repertuálu tvého života patří .
Cítím to v domění , že mě nalezneš .

V domění , že nebudu jen ztracená loutka někde na půdě v horách prachu .

Prý jsi rebel a nakonec to skončí špatně , ale já věřím tvému pohledu i když vím , že je to nesprávné. Proč by jsi se jinak pouštěl do srdcerytného hledání , když by jsi nechtěl nalézt?

Jeden maturant a záhadný pan tajemný

29. november 2012 at 21:27 | J-Zee
,,Pane tajemný ! "
Před 2 dny provedené.
To bylo vážně nečekané a neohlášené.
Jak mi to hodláte vysvětlit?
Oční kontakt bych pochopila , úsměv mě překvapil .
Ale pozdrav ? To mě vyvedlo z míry.
Vážně netuším , kdo jste , myslím , že jsem vás u někdy dřív viděla ,
ale stoprocentně vás neznám.
V té chvíli , odpovědět jsem vám chtěla , i přesto , že vás neznám vy záhadný s milým úsměvem.
Ale vy jste vystoupil . . .
Nechtěla bych vidět svůj výraz v té chvíli , chudáčku.
Víceméně moje vyjadřovací schopnosti v onom momentu spadli na bod mrazu čili nulový.
Ptám se vás , co to mělo být?
I když asi zbytečně , když nemám páru , zda vás ještě někdy zahlédnu.
Bydlíte kousek ode mne , teoreticky by to možné bylo . Ale prakticky?
Hlavně , co teď dělat mám ?
Prosila bych radu vaší , já a moje hlava už si nestačíme totiž.
Není tomu zrovna dávno sotva 14 dní , tomu co vám teď povědět chci.
Jeden maturitní ples , jeden maturant , jeden dialog , jedny půlnoční noviny , jedno vystoupení ..
Stovky potlesků , tisíce pohledů .
( A ta podlomená kolena )
Možná bez šance , možná s šancí , co já vím.
-________-

Gratuluji , trháš rekordy!

2. november 2012 at 9:35 | J-Zee
Vzdejme se.
No tak , nestojí nám to za to.
Nelitujme zbytečně , předcházejme !
Problémům neplánovaným.
Snažme se na to zapomenout , nesetkávat se pohledy.
Nevšímat si sebe samých.
Víš , to bychom se nesměli denně vidět.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-
Je to roztomilé , ale i tak , prosím sebe samou , ať se vzdám.
V životě sic nemáš vzdávat své cíle. Ale pokud víš , že to není takhle správně ,
budeš se tomu muset postavit. Pevně! A neuhýbat za žádnou cenu.
Snažím se stát , neuhýbat , osudu vzpírat. Zapomenout na to.
A to definitivně a bez zábran čehokoli a kohokoli. Bez zábran Tebe (?) .
Jenže nezbývá mi nic jiného než ti pogratulovat.
Milý , zlatý , ty trháš rekordy.
Vždycky jsem věděla , co vlastně chci.
Teď ? Né,že bych to nevěděla. Ale je to strašně nejisté.
Jsi první a doufám i poslední koho nedokážu poslat - ty víš kam- .
Znáš to ty vůbec? Chseš to celé vzdát. Tak ,abys nemusel nic obětovat.
Šup s tím na soudní stůl , kde jsi soudce jen ty sám a musíš vydat rozhodnutí.
ODLOŽENO ? To myslíš vážně ? To to prostě nemůžeš zamítnout ? Co ti brání?
Prostě ten případ pošli do hajzlu a neodkládej ho! Jasné?
Jinak to vypadá dost někonečně a neřešitelně!

Problémy neřešené. (Bez) řešení?

19. october 2012 at 14:14 | J-Zee


Každý máme svoje problémy.
Nevím,zda je tenhle řešitelný , ale i tak . . .
Nejhorší na tom všem vlastně je,že se nedokážu rozhodnout ,co vlastně chci.
Protože není tak uplně normální jen čekat a to bez jakékoliv jiné činnosti.
To bych ještě v šedesáti mohla říci:
,,Jé , víš koho sem včera potkala?" respektive viděla.
Jo , já něco udělám. Ale řekni mi co.
A něco rozumného prosím! Plus dávku odvahy bych prosila.
A celkem silnou. Díky.
I po těch pár ,,pěkkných" věcí , co jsem o Tobě zaslechla (bohužel??) jsem nedokázala ztratit zájem.
Co to kruci je? Mam pocit,že jsem jak na vlásku a nemohu pohnout ničím.
Cítím se tak nějak bez síly. A to svalů nemám málo.
Také nevím,jak je to vlastně s Tebou .
Jestli jsi na tom podobně , nebo je ti to uplně šumák.
A jak to mám kruci poznat?
Ne, nechci se rozčilovat.
A tak prosím ještě trochu dění ,ale bez stresu prosím.
Přijdu si jako v restauraci,kde si mohu v podstatě zařídit,co dostanu.
Jenže tak to není. Tohle si nezaplatíš , tohle musíš získat jinak.
A možná ani nezískáš , těžko říci.
Víš,ale musíš to nejprve zkusit než odneseš tác s celým obědem zpátky....


Nesnáším Tě!

9. october 2012 at 9:15 | J-Zee

Nesnáším Tě!
Vážně..
Nesnáším,když házíš okolo sebe ty roztomilé pohledy,
nesnáším,když nic neříkáš a jen se díváš
nesnáším,když Tě denně potkávám,
ale ještě více nesnáším,když Tě jeden den nevidím.
Nejvíce,ale nesnáším sebe.
Za co? Za to,že jsem neschopná hnout prstem.
Za to,že nevím,co a jak vlastně chci.

Já věřím na víly! A jo a jo a jo!

23. september 2012 at 12:33 | J-Zee


Víly existují!

"Vážně?" Jo.
Nevím,jak ty ,ale mé povědomí mi říká ano.
Netvrď mi,že nejsou.
Ne,nepotřeuju znát tvůj nároz.
Já mám svůj a nebudu ho kvůli někomu měnit.
Každý se musí sám umět rozhodnout.
A né jen pokud jde o víly.
Takže neměň názor , když to říkám já.
Poslouchej svoji mysl,protože jen ona ví , jak to vlastně je.
Nevěř si , nebudu Tě přemlouvat .
Já věřím a měnit to neplánuji. Ani nehodlám.

Věřím . A jo , jo , jo a jó. Nevymlouvej mi to.
Víš proč? Protože se Ti to v žádném případě nepovede.
Ty měj silnou mysl. A Také si to nenech vymluvit.
Neboj , já to zkoušet nebudu.
Radši budu mít odlišný názor než vědět,že to říkáš jen tak.

Věř v to , co podle Tebe je možné.
Může se stát,že pro mě tu bude uplně opačně.
Proto máme každý svojí hlavu. Každý pojmeme toto Téma jinak.
Po svém. A to je na tom vlastně super,né?

"web design"

19. september 2012 at 11:03 | J-Zee

Momentálně sedící ve škole ,
s mašličkou na ruce .
Nedočkavá .
Co vlastně očekávat od předmětu , který mě na tuhle školu táhl ?
Je to tady. První hodina - respektive dvohodinovka - webdesignu.
Něco , k čemuž mám vážně vztah.
Né , že by mě nebavilo kreslit , malovat , vyrábět , tvořit . . .
Jsem tady , ukazuji učiteli tuto stránku.
Ptá se mně , co to umí. A já vlastně zjišťuji , co blogu chybí.
Funkčnost.
Ale i tak se mu začíná rýsovat na tváři úsměv.
Vzhled mi dokonce pochválí.

Článek ze sedmého září , načatý , nedopsaný . . .
Není mým zvykem cokoli dopisovat , ale tady musím doplinit dojem.
To , jak na mě předmět působí.
Ano , je to vcelku zábavné , první hodina spíše povídání ,ale od druhé hodiny první kódování. (html)
Cítím to jako jeden z mála životě použitelných předmětů.
Pokusím se psát články častěji , ale není čas. Bohužel.

Piš , když můžeš.

25. august 2012 at 22:46 | J-Zee
Za tu dobu ,co jsem v kontaktu s jedinečnou stránkou - blogem.cz , jsem měla , jako jednu z mnoha možností tu čest , si uvědomit , kdy je ten pravý čas na to psát článek.
Popravdě si to v tu dannou dobu neuvědomíš , ale když máš to štěstí ,že jsi zrovna na blogu , tak neváhej a piš. Co může vzniknout je vážně překvapivé.
Piš,když si naštvaný.
Piš,když jsi zamilovaný.
Piš,když jsi šťastný.
Piš,když jsi smutný.
Piš,když jsi rozzlobený.
Piš,když máš radost.
Piš pořád.
Zapiš si své poznatky,co si o čem myslíš.
Dej světu na jevo svůj názor.

Pokud máš čas a náladu - piš.
Ani nevíš , jak mě mrzí , že to tak u mě není.
Nálada by i byla , ale čas ? Bohužel.

Flyer,aneb stuntování z pohledu topa.

8. august 2012 at 10:51 | J-Zee

Není tomu zas tak dávno,kdy jsem se začala věnovat cheerleadingu. Cheer není jen sport,je to životní postoj. Nejlepší přátelé,rodina,mám je ráda,svěřuji jim svá tajmeství,s nimi se bavím,směji,dělám ty největší blbosti,získávám zkušenosti, v podstatě trávím všechen volný čas,to jim důvěřuji. Vlastně mi,jakož to topce,nic jiného nezbývá. Miluji tanec a akorbu,ale nic se nevyrovná stuntování. Jumpy mi moc nejdou,né že by mě nebavily,ale už to není uplně ono.
Jdeme stuntovat. Začínáme základním stuntem. Říká se mu elevator. A už za mnou stojí Jíťa jako zadní,pevně mě drží za boky a počítá. Na 3 , 4 musím naskočit do prepu,kde držím na rukou celou svou váhu,abych usnadnila práci baseům. Musím hodně zabírat břišními svaly. Kluci pevně uchopí mé nohy,Jíťa drží za kotníky a Ráďa,která mi dělá předního,pevně stiskne ruce obou baseů. Vše je připraveno k postavení stuntu. Musím se hodně zpevnit. Jíťa pokračuje v počítání 5 , 6 , 7 , 8 , raz , 2 , 3 , 4 , 5. Na raz, jdeme mírně dolů , od bodu 2 se odrážím z rukou,vytahuji z ramen a narovnávám se,pak už mě baseové zvedají nahoru. V bodě 4 jsme až v estensionu. A na 5 už stojím pevně v elevatoru. Nesním stát ani na špičkách ani na patách,je důležité být ve správném bodě. Ten poznáte tak,že zvednete prsty u nohou a patu. Jinak se budu převažovat a pro oba base budu těžká. Pro mě je snad největší zlo,že chodím na paty. Když jsem v elevatoru,udělám véčko a šnečky na rukou vytočím na diváky. Musím se stále usmívat. Takzvaně americkým úsměvem se zuby. Koneckonců,cheer vlastně pochází z Ameriky.
Následuje kolíbka. Jíťa pokračuje 5 , 6 , 7 , 8 , raz , 2 , 3 , 4 , 5 . Na 2 se vytáhnu a z véčka silně připažím. Rána jak z děla. Na rukou mám stále šnečky a jsem hodně zpevněná. U 3ky se pokládám do kolíbky. Basové mě vyhazují a poté chytají , jakoby hráli hru,který z nich chytí topku lépe. Těšně před Jíťi vyřknutím 5ky, dávám ruce do stran,abych se mohla chytit ramen kluků. . V bodě pátém už totiž ležím v kolíbce.
Zkoušíme ještě medvídka a hříšňák. To jsou nejjednodušší stunty,na kterých se vlastně nedá skoro nic skazit. Potom jdeme na libertku. Z té mám celkem strach. Už se několikrát povedla. Ale musím přiznat,že dost pokusů končilo pádem. V libertce flyer nebo-li top stojí na jedné noze. Nesmí vyrovnávat rovnováhu. To je práce baseů. Další ne,je u dívání se dolů,nejde o strach z výšek,ten nemám. Jde o to,že když se nedíváte na pevný bod,země pod vámi se míhá a ztrácíte rovnováhu. Další důležitou věcí je,že v nesmím krčit kolena. Ve všech stuntech musím být hodně zpevněná. Liberty musím ještě dost pilovat. Nezapoměli jsme ani na basket toss. Je strašně fajn,když Vás baseové vyhodí i několik metrů do oblak. Letíte si tam,jako byste měli křídla. Následuje dopad,ze kterého mám sice pár modřin,ale vím,že mě chytí. Je hodně důležité jim věřit. Zbytečnost Vám popisovat i další stunty,myslím,že lidé,kteří cheer neznají,budou mít co dočínění už s elevatorem.
Mohu vlastě říci,že cheer mi mi dal do života,něco,co mi dopusud chybělo a topování mě vážně naplňuje. I tak musím ještě hodně trénovat a posilovat. S porovnáním s některmi topy od nás,mám hodně před sebou,pokud ovšem se mnou bude mít Martička trpělivost. Holky jsou tam sice mnohem déle než já,ale adeptů na topy je dost,takže pokud chci zůstat v této pozici,musím tomu dát všechno. Prodat se topování tělem i duší.

Blue Wings let's cheer !

K tomuto článku ěm inspirovala moje skvělá kamarádka z cheeru,Ráďa. Když sama napsala článek o stuntu. Slíbila jsem,že se na toto téma skusím podívat z pohledu topa. Jak jsem to zvládla,si přečtěte sami. Pořád si na tento článek nedokáži udělat názor. Zvláštní. Ovšem myslím,že Rádě se to moc povedlo. Doporučuji! :)

(ne) znám Tě

24. july 2012 at 21:31 | J-Zee
... pokusím se zeptat Tebe,
známe se ?
Jak by zněla tvá odpověď,kdybych tady jen vší silou nemačkala klávesy s pocitem,
že je to všechno,co můžu udělat ?
No ono to vlastně asi je všechno. Nevím.
Zní to... Jak to vlastně zní?
Nevím. Už zase. Nevím nic.
Kurzor textu pravidelně bliká,až do zblbnutí,řekla bych.
Zdá se to být...Jaké se to vlastně zdá být?
Ha,už zase nevím. Překvapivě.
Celé je to absurdní.
Nutno přemýšlet,dumat ba i snít.
Nikdy jsme spolu nemluvili,ale přesto tvůj hlas nejspíš znám.
Ano,párkrát sem ho zaslechla v tom pofidérním vozidle,co si pokouší říkat autobus.
Přesto,že se mi obvykle líbí vizuálně uplně jiný tip lidí,v tobě je něco..
Něco nevyzpytatelného,něco,co dokáže okouzlit.
Něco,co nepoznáš,nebo spíš nebereš na vědomí..
Víš,že tam něco takvého je,ale většinou se potom nesnažíš pátrat,
víš,že je to zbytečné,necháš to být. Tak,tak.
Ale to jsem se zas odchýlila od hlavní otázky.
Máš výmluvu? Ano,jako tradičně.
Jakou? Na tuhle otázku ani sobě nedokážu odpovědět.
Ale i přes tohle všechno,mám pocit,že tě ,,znám".
ZNÁM ale NEZNÁM. chápeš?
Už vážně nevím,co si mám myslet,o tobě,o sobě,ba i o autobuse.

Jde jen o to,že mám k tobě možná náklonost,ale nejspíš,se o tom nikdy nedozvíš.
Má to háček,myslím,že bys také věděl,jaký.

,,Vyloučeno ! "

16. july 2012 at 9:51 | J-Zee
Takhle moc jsem se nebála už dlouho. Tento příběh je tak trochu prapodivný,ale člověk s trochou fantazie a lásky k blogové literatuře -dá-li se to tak nazvat - pochopí. Jednoho slunného dne jsem se domluvila s kamarádkou,že si dáme ,,spicha" u Plazy. Byla to pokud vím středa. Volala jsem jí z mamky telefonu,protože můj byl rozbitý. Nešlo z něho telefonovat. S Barunkou jsem se domluvila na 3-tí hodinu odpolední. Jakmile jsem dorazila na místa začala jsem se rozhlížet kolem sebe,zda Barču nezahlédnu. Čekám 5 minut,čekám 10 minut,15.. nic.

-> Pokračování v celém článku.

Tak nějak,bez náplně.

6. july 2012 at 21:55 | J-Zee
Jakoby byly právě servírovány šátečky,
ale bez náplně!
Jen suché.. suché a bez chuti.
Bez sladkého kakaa,ovcného čaje,či vonící kávy.
Prostě a jednoduše nedochucené.
Pocity smíšené,nedostatečně přesné,aby se daly vysvětlovat.
Snad chyběl někdo,kdo by to všechno dochutil.
Někdo,kdo by šátečkům dodal té nejsladší náplně,
někdo,kdo by kakau dodal ingradience jemuž chybějící,
čaji dostatek ovoce,kávě aroma,povzbuzení a chuť.
A mě sílu do života. Abych se zas usmála a mohla toho někoho mít ráda.
Jenže nikdo nepřišel. Lehce zklamalo pomyšlení..představivost.
Sucho,suchoučko.
Až k večeru se nad Plzní objevil chvějící se mráček chcípáček.
Těch pár kapek chvilku bubnovalo do okna auta,při cestě domů z nákupu.
Lehce jsem zaháněla natrpklou náladu barevnými kalorickými skittleskami.
Celkem mi zpravily chuť a můj umíněný,ale hladový žaludek už pomýšlel na k večeři
grilovaná kuřecí stehýnka a pizzu s jablečným moštem.
Dokonce mě vábí i těď po desáte hodině večerní skočit do příjemné vody v bazénu.
To by mělo doufám vypovídat o skvělém zítřku.
Narozdíl od dnešního nepřejícícho dne,
kdy se vlastně nestalo vůbec nic.

Skřítek štěští.

4. july 2012 at 21:57 | J-Zee

Jsem skřítek

Tvůj malý skřítek štěstí.
Občas přiběhnu,občas odběhnu.
Nevím,jak moc si toho vážíš..
Jednoho raního jitra se vytratím neznámo kam.
A už mě nenajdeš. Nikdy.
Troufáš si odporovat?
Dobře,hledej si..
Hledej si mě,ale štreka bude těžká,zlá a morbidní a v neposlední řadě zničují.
Záleží jen na Tobě jestli ji podstoupíš.
Bude to vlastně jako zkouška.
Kterou neočekávám,že by jsi ustál.
Však já si počkám..
.. na někoho,kdo zvládne zastoupit svou roli v životě.


Tak se měj.

_____________________________________________________________________

BTW. Fotka je takhle už vyfocená ( :D ) ,miluju fotky proti sluníčku. ^_^

Časově zavržena.

5. june 2012 at 15:30 | J-Zee
Poslední dobou na mě hodně tlačí. Cítím to. A začíná mě to dost bolet. Už né prosím. Drtí mě to !Kdo mě to tímhke způsobem deptá? Vhdonější slovo by bylo vlastně co ? Ten hajzl. Ten hajzl čas! Naše časově náročná škola mě už také začíná solidně štvát. Je toho moc. Samý úkol. Samá práce..navíc?

Nejlepší víkend.

8. may 2012 at 20:56 | J-Zee

Zlato.

Zlatíčko.

Miláčku.

A další milé pojmenovaní..
Poslouchala jsem a také jsem Ti to šeptala zpátky.
Všechno,co se stalo,bylo toho tedy,až nečekaně hodně.
Ničeho nelituji,všechno bylo skvělé,
spíše.. perfektní. Až dokonalé.
Být s tebou už navždy. Jediné mé přání.

Miluji Tě.

-ČLÁNEK TAK TROCHU BEZ HLAVY A PATY-

Lísteček o nás..

29. april 2012 at 11:41 | J-Zee
Jak už lísteček vypovídá..
miluji Tě
jsem pod tlakem lásky
pod tlakem,
ze kterého se nedá..
nedá utéct
nechci ani,
občas ovšem..
mám takový ten špatný pocit,
že spolu vlastně nejsme,
když nevidíme se.
Jak jsem řekla:
Miluji Tě,až moc na to,abych se tě nějakým stylem dokázala vzdát,
ale tohle mě chvílema,až dusí,
doufala jsem,že už se ten pocit nevrátí..
pořád v to doufám,
ale teď zdá se mi,
že se propadám,
propadám do hlubit toho šíleného pocitu,
ne.. nedovolím to.
Nedovolím si,aby to tak skončilo,
jedno vím určitě,
nevzdám se Tě!
Pro nic,za nic.
Odpustila bych Ti snad všechno,
teda,až na jednu věc,
ale tak ty podezíravé pocity mě ani tak nenavštěvují,
spíš je mi to celé líto.
Líto,
jak spolu
neJsme ?

Víš co? Zvládnu to,počkám.
Ale
nechci takhle čekat často,
to ani v plánu nemám.
Ale držím se toho lístečku
LÍSTEČKU O NÁS.

.. Takhle skončilo !

22. march 2012 at 22:28 | J-Zee

Později,
začal život sypati se..
v nízké naději,
težko usmáti se!

Přijít o to nejlepší,
nejlepší,co mě kdy potkalo,
ne to nikoho nepotěší,
každého by to jedině zklamalo.

Proč jsem někdy tak moc naivní ?
Klukům už nevěřím ani slovo,
Kort né,to pozitivní.
Kvůli tomu několik dní probrečeno.
To k tomu patří ?
Ani ano..
Prý bude líp,zítra,pozítří?

Částečně,
můžu si za to sama,
To určitě..
Nejspíš-stejně už je vše za náma.

Co dělat se dá? Nic.
Mrzí mě to,
čím dál víc..

Snad jenom měla bych se omluvit,
Příště,rozhodně,
s nikým o tom nehovořit,
to ne - jednoznačně.


Takhle to začalo..

22. march 2012 at 21:19 | J-Zee
Nejnádhernější pocit,
být s Tebou..
Pořád mě nosit
a hvězdy nad sebou.

Spadla hvězda-nejspíš kometa,
přála jsem si,
největší přání světa.
Být s Tebou - ,,Asi?"

A,co se stalo pak ?
To neříká se,
co na plat..
štěstí chvíli usmívá se.

Opravdu jen na chvíli,
Jsem strašně ráda,
za ten večer,co jsme spolu venku byli..
Loučila jsem se nerada.

...

A Jak to skončilo ?

Značka - Nic není navěky.

11. march 2012 at 11:54 | J-Zee
Dneska nepojedu v básničkách,což je trochu nezvyk,ale potřebuji se vypsat..
Nestává se příliš často,že jsem na někoho naštvaná. Ne,nezačínám si,nemá to cenu.
Vždyť oni si to poserou sami. Ale teď už věci. Momentálně opomenu příběhy lásky vyryté v esteticky ošklivém orgánu,v mysli ovšem překrásném. Ano - v srdci.
Myslím,že v životě podstatnou roli hraje také přátelství, a to určitě nejsem sama,kdo si to myslí.
Dobře,dobře.. Znala jsem ho od svýh tří let. Znamenal pro mě hodně.
Vždycky mě rozesmál,říkali jsme si skoro všechno. Občas mě naštval nějakou maličkostí,ale i to se stává. Jenže časemto přestávali být maličkosti,myslím,že když Vám brání ve vztahu
s někým,pomlouvá vaše kmarády/kamarádky a pak dokonce i Vás,není to u ,,Best" kamaráda uplně normální.
Vždycky jsem mu všechno odpustila,ale tentokrát to zašlo,až moc daleko. Já už na to nemám.
To,že jsem ho odmítla jako víc než kamaráda,bych v tomto přpadě jako maličkost..
To,že mi řekne do očí něco,co nemyslí vážně - respektivě si vymýšlí - lže mi.
Ne,promiň,u mě jsi skončil.
Omlouvám se Vám za tento nesmyslný článek,ale musela jsem to napsat. Možná,někdy napíši článek,který bude stát za něco. Možná,kdo ví.

Mimochodem > Děkuji Verunce za inforamce,v mojí nepřítomnosti.

Záblesk osudu

10. march 2012 at 11:14 | J-Zee
Nehezčí z nejhezčích
Děkuju
...

Záblesk osudu
uviděl jsi..
Ještě v sobě trochu studu
nejspíš mám.
Stále váhám,
nad každým slovem
Jak bouřka..
nad hromosvodem.
Strašně ráda -
vzpomínám ..

Vzpomínám na Tvůj úsměv,
na Tvá slova..
Na hromadu krásných slov..
ano,ano..chtěla bych to prožít znova.



 
 

Advertisement