,,Vyloučeno ! "

16. july 2012 at 9:51 | J-Zee |  Na čem se osud podepsal..
Takhle moc jsem se nebála už dlouho. Tento příběh je tak trochu prapodivný,ale člověk s trochou fantazie a lásky k blogové literatuře -dá-li se to tak nazvat - pochopí. Jednoho slunného dne jsem se domluvila s kamarádkou,že si dáme ,,spicha" u Plazy. Byla to pokud vím středa. Volala jsem jí z mamky telefonu,protože můj byl rozbitý. Nešlo z něho telefonovat. S Barunkou jsem se domluvila na 3-tí hodinu odpolední. Jakmile jsem dorazila na místa začala jsem se rozhlížet kolem sebe,zda Barču nezahlédnu. Čekám 5 minut,čekám 10 minut,15.. nic.

-> Pokračování v celém článku.


Nikde ani živáčka,podobajícího se Barče. Né,že by tam nebyli lidi,to ne,těch tam bylo víc než dost. Napsla jsem jí tedy SMSku,kde je a jestli jí mám jít někam naproti. Zanedlouho přišla odpověď. Měla jsem přiject na zastávku Železniní poliklinika 16-kou. Ať jsem přemýšlela,jak jsme chtěla,za boha jsem si nemohla vybavit,kde to v Plzni je. Vůbec nic mi to neříkalo. To se vysvětlilo později,dojela jsem až na konečnou,když po průběžném psaní SMSek přišla jedna s textem - ,,promiň,zastávka Jižní předměstí" . Tím jsem to viděla už zase jasněji. Ale ne na dlouho. Ještě jsem obdržela několik zpráv a poslendí z nich zněla: ,,jsme v parku a budem tu asi ještě dlouho,až sem dojedeš a odjede 16-tka,tak zvedni ruku,abych Tě poznal. " Teď jsem to měla v hlavě uplně pomotané. Nad hlavou se mi vznášel pomyslný otazník s jedním výstičným heslem ,,COŽE?" Takže za prvé,chybělo pár minut do hodiny 4-té. A právě od 4 nám začínala akroba a to pěkný kus od Jižní části Plzně. A za druhécelou dobu jsem byla na tom,že si píši s Barčou a teď nějaký kluk? Nebo dokonce chlap? Cože? Začínala jsem mít celkem nahnáno. Ale měla jsme strach o Barču. Sotva jsem vystoupila,opatrně jsme zvedla ruku a hnala jsem se do parku. Nevím,jak moc bylo nápadné,že to beru uplně okolo,ale to už není moc věc. To mi bylo absolutně jedno. Uviděla jsem toho kluka,těžko odhanout věk,vypadal tak na dvacet , jednadvacet.. Barča tam ležela na zemi,takže jsem nabrala otáčky směrem k ní. Moje první otázka,hned po né zrovna pěkném pohledu na něhp zněla: ,, co je s Barčou? " On si v klídku odpoví,že se opila a teď spí. Moje reakce vypovídala o tom,že vinu směřuji na něho,a ano bylo to tak. ,,Vždyť je jí 14 a jsou 4 odpoledne a za chvíli máme akrobu." Nevěděla jsme,co mám dělat. On to bral na pohodičku,vždyť se nic zásadního nestalo.. Měla jsem sice starach,ale jela jsem tedy na trénink sama. Tvrdil,že se znají,ze školy a že zařídí,aby vše bylo ok. Nervozita stoupala a klesala,podle situcí dne. Ale být úplně v klidu,prostě nešlo. V pátek se mi konečně na facebooku objevila zpráva od Barči. Celkem mě to zaskočilo. Moje kamarádka si toho prý moc nepamatuje. Navíc se probudila ve fakultce. Rodiče jí dali zákaz po celé prázdniny ven,na FB a na cheer může,až od září. Takže chudák nejede ani na FCC kemp.
Zhruba po 14 dnech jsme se s kamarádkou,která je také z Vejprnic a také se jemnuje Barča vydali pátrat po Barče číslo jedna! (:D) Věděli jsme,že bydlí v bytovce v horní části Vejprnic. Nikdy bych neřekla,že je to tam tak velké,a že to bude pro nás bude něco podobného,jako hledat špendlík v kupce sena. Dopadlo to neúspěšně. Bohužel. Ten večer jsme si ještě zjistily Báry adresu od naší trénérky s cheeru. Ta nám říkala,že se máme těšit,jak nás její rodiče otočí ve dveřích.
Druhý den po chvilce namáhavého pátrání dům nalezen. Ale nikdo doma. A aby toho nebylo málo,začlo pršet. A nám začala být zima a voda tekla do žabek. Schovali jsem se u druhé Barči a jako naschvál pršel přestalo. Jeli jsme ten den ještě na venkovní trénink. Ten byl super. A k večeru zas skusit,jestli bude někdo doma. Po cestě jsem si představovaly různé varianty setkání. Chvílema jsem se musely i smát. Přišlo i na druh tipu: ,,Může Barča ven?" ... ,,v žádném případě!!" ... ,,Tak alespoň k mřížím,prosím!" ... ,,vyloučeno!" Podle toho,co nám trénérka Martička řekla,jsem se připravovali i na nejhorší. Po zazvonění vykoukla z okna Barči mamka. Když jsem se zeptaly,jestli je Barča doma,řekla nám,že ne,že je na táboře a vrátí se příští neděli. Takže alespoň takhle. Na tábor jí pustili,dle méh úsudku,pouze z důvodu,že by nešly vrátit peníze. Protože na FCC nemůže. Nevím,naprosto nemám zdání,kdo příběh pochopí,kdo ne,bohužel nepomůžu. Každopádně je psaný podle skutečné události a popsaný i celkem podrobně. Tedy,až na nějaké osobní věci nebo detaily.
 


Comments

1 El El | Web | 16. july 2012 at 15:49 | React

Tedy, kdyby se tohle stalo kamarádce, tak asi strachy umřu, vůbec se ti nedivím, že ses o ní bála! Já bych asi zešílela úzkostí...

2 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 17. july 2012 at 16:16 | React

Ty to je dost hrozný. Taky bych o ni měl strach ... Ale asi bych pro ni neměl především pochopení. Nechápu lidi, co pijí ... nebo spíš nechápu děti, co se opíjejí. A ještě ten jejich laksní přístup "to bude OK". :( To už asi nikdy nebude OK, ten člověk zanechá nějaký dojem.

3 RadunkaH2112 RadunkaH2112 | Web | 24. july 2012 at 21:34 | React

Týjo, aspoň už vím, proč nechodí na cheer :-(

4 J-Zee J-Zee | Web | 24. july 2012 at 21:44 | React

[3]: Já jsem Ti to neříkala?:O Tak to se omlouvám,myslela jsem,že ano.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama